Historie školy

         Brněnské taneční školství se ve svém vývoji za hudebním značně opožďovalo. Taneční oddělení bylo při Konzervatoři v Brně otevřeno teprve roku 1946, tedy více než čtvrt století od jejího založení. Do té doby se vyučovalo jen na soukromých tanečních školách, jež byly zřizovány podle zákona z r. 1850, který nezajišťoval potřebnou úroveň výuky. Kvalita umělecké průpravy byla různá a zvýšila se až po zavedení státních zkoušek v roce 1925, kdy vzrostla odbornost vzdělání u řady učitelek, které vycházely především z metod Hellerau - Laxemburg, Dalcroze, Duncanové a Labana.
         V oboru klasického tance byla situace odlišná. Soukromé baletní školy si zřizovali většinou členové baletních souborů již během své umělecké činnosti nebo po jejím ukončení. V Brně měla vedoucí postavení baletní škola I. V. Psoty, z níž vyšla celá generace tanečníků a tanečnic, a někteří z nich zaujali místa pedagogů na nově zřízeném tanečním oddělení brněnské Konzervatoře. Žáci sem byli přijímáni po ukončeni základní školy a po čtyřletém studiu, zahrnujícím systematickou taneční výchovu a kompletní středoškolské vzdělání, získávali aprobaci k výkonu divadelní či pedagogické praxe. Odborné školení bylo soustředěno do několika disciplín: klasický, novodobý a lidový tanec, rytmika, taneční improvizace, pedagogika a metodika. Při počáteční koncepci našeho tanečního školství se nijak výrazně neuplatnilo ruské pojetí výuky klasického tance.

         Prvními profesorkami tanečních oborů v Brně se staly Mirka Figarová, primabalerina Státního divadla v Brně, Ludmila Hyprová a Maryna Úlehlová. V následujících letech přibyli další pedagogové klasického tance: dr. Mariana Tymichová, členové Státního divadla v Brně Věra Vágnerová, Věra Avratová, Viktor Malcev, Jiří Nermut a později Olga Kvasnicová, jedna z prvních absolventek tanečního oddělení. Již od počátku se pracovalo na stabilizaci metody výuky klasického tance, které by po čtyřletém studiu přinášelo dobré výsledky. Učitelé navazovali kontakty se zahraničními pedagogy. Velmi podnětně v tomto směru zapůsobila profesorka moskevského akademického choreografického učiliště Olga I. Iljina, která za svého pobytu v ČSSR ve škol. roce 1957/58 objasnila systém ruské taneční školy a podnítila úpravu našich učebních plánů. Byl zvýšen počet hodin klasického tance a přibyly hodiny výkonné praxe a tance s partnerem. Změnami prošla i výuka novodobého tance, jehož první profesorkou se stala Ludmila Hyprová. Pojem novodobého tance a upřesnění jeho metody, závisející na osobě pedagoga, byl mnohem větší než v oboru klasického tance. Jeho výuce se věnovalo několik dalších učitelek – Tonina Pavlovská-Klimeschová, Jiřina Ryšánková, Mája Ptašínská, později Alena Zavřelová a Marie Turková.¨
         Lidový tanec měla řadu let na starosti Maryna Úlehlová, kterou vystřídala Eliška Rybníčková, bývalá členka Státního souboru lidových písní a tanců.
         Původní čtyřleté studium bylo koncem 50. let prodlouženo o další rok, takže v r. 1962 vyšli ze školy první absolventi pětiletého studia, kteří na závěr 4. ročníku skládali maturitní zkoušku a poslední rok končili absolutoriem. I toto pětileté studium však zcela neodpovídalo zvyšujícím se nárokům na úroveň taneční techniky a připravenost pro divadelní praxi, do které absolventi odcházeli poměrně pozdě, tedy ve věku 20-22 let. Teprve r. 1967 se prosadilo přijímání žáku v mladším věku, tak jak tomu bylo např. Maďarsku nebo Polsku. V Brně bylo zřízeno přípravné hudební a taneční oddělení pri ZDŠ na Staňkově ulici pro žáky, kteří ukončili šestou třídu, a studium bylo rozšířeno na sedm let. Po dvouleté existenci byla tato experimentální třída přemístěna do budovy Konzervatoře.

         Na založení vlastní taneční školy si muselo Brno počkat ještě několik roků. V r. 1983 byla konečně v Brně zřízena Hudební a taneční škola, po Praze a Bratislavě třetí svého druhu v CSSR. Založení HTŠ předcházela dlouholetá snaha o zkvalitnění uměleckého školství ze strany mnoha baletních umělců a pedagogů. Provizorní řešení z r. 1967 přineslo i celou řadu nedostatků, z nichž některé byly vyřešeny otevřením HTŠ, jež původně předpokládala i výuku hudebníků. Koncepce osmiletého studia, zaměřená výhradně na taneční obor, se ukázala výhodnější a obory hudební a dramatické byly nadále vyučovány v rámci Konzervatoří. Brněnská HTŠ byla umístěna od školního roku 1983/84 do objektu ZŠ na Nejedlého ulici a její první ředitelkou se stala prof. Olga Skálová, tehdejší umělecká vedoucí baletu Národního divadla v Brně, která se výrazně podílela na úspěšné realizaci celého náročného projektu.
         V prvnim roce své existence měla škola k dispozici pouze část jednoho pavilonu a pro výuku tanečních předmětů jen dva sály, upravené ze čtyř třid. Výuka vyšších ročníků probíhala na sálech Konzervatoře a Národního divadla. Po dvou letech byly dány do provozu další dva sály, což vzhledem k přibývajícím ročníkům stále nestačilo. V r. 1986 se žáci HTŠ poprvé představili veřejnosti na samostatném baletním matiné v Janáčkově divadle a předvedli ukázky své práce v tanečních předmětech. Od školního roku 1987/88 převzala HTŠ celou budovu do své správy a zahájila vybudování dalších prostorů, které umožnily přesunutí veškeré výuky tanečních předmětů do jedné školní budovy od následujícího roku.

         Každodenní snaha a úsilí žáku a pedagogů vyvrcholily v r. 1988, kdy se konal 1. absolventský koncert brněnské HTŠ. Dvanáct prvních absolventů školy předvedlo ve třech částech ukázky z různých tanečních technik a svými výbornými výkony se zapsali do historie školy. Na jeho přípravě i následujících se podíleli zkušení pedagogové všech tanečních oborů - prof. Marta Kotzianová, Ludvík Kotzian, Jana Oščádalová, Jitka Šafaříková, Vladimíra Kartousová, Jitka Hartlová, Jarmila Vondrová, Eva Janečková, Marie Turková, Jiři Kyselák, Zdeněk Kárný a Karel Janečka. Kvalitu dosažené umělecké úrovně a vynikající technické připravenosti některých absolventů dokazují jejich zahraniční angažmá v německých a rakouských divadlech, stejně jako získání možnosti odborného studia na vysokých školách v Lyonu a Frankfurtu.
         Od školního roku 1990/91 se stal novým ředitelem školy doc. Ludvík Kotzian, jeden z představitelů umělecké generace 70.-80. let, která intenzivně budovala současnou tvář tanečního školství. Jeho dlouholeté pedagogické zkušenosti byly zárukou dalšího zkvalitnění pedagogické práce i úspěšné existence školy, která získala v témže roce nový název -Taneční konzervatoř. Současně bylo otevřeno při JAMU v Brně studium taneční pedagogiky, umožňující bývalým absolventům zvýšení odborné kvalifikace a zároveň zajišťující přísun mladých odborných pedagogů jak pro Tanečni konzervatoř, tak i pro ZUŠ.

         Od roku 1996 je ředitelem Mgr. Zdeněk Kárný, dlouholetý sólista Národního divadla v Brně, který již řadu let spolupracoval s naší školou jako pedagog. V posledních letech, kdy vzrostl zájem o studium na Taneční konzervatoři, byli přijímáni žáci do dvou tříd 1. ročníku a po prvním roce studia pokračovali jen ti, jejichž snaha, píle a opravdový zájem odpovídal požadavkům na náročné studium i umělecký profil absolventa školy. Všichni žáci mají možnost veřejně vystoupit v rámci koncertu školy, který se pravidelně koná na závěr první poloviny školního roku. Závěr roku je vždy ukončen absolventským koncertem posledního ročníku, jehož studenti svými výbornými výkony důstojně reprezentují brněnskou Taneční konzervatoř a současně dokazují její pozitivní přínos pro celou kulturní oblast.
         Začátkem 90. let byly navázány důležité kontakty se zahraničními pedagogy a institucemi z oblasti klasického i moderního tance a došlo i k následné realizaci působení několika tanečních pedagogů na naší škole. V r. 1992 se uskutečnila krátká návštěva paní Stephanie Skury z USA, která seznámila žáky s oborem kontaktní improvizace. Dalši pedagožka, paní Rochelle Zide - Booth z New York (City Ballet), vedla několik týdnů klasické tréninky žáků vyšších ročníků, O dva roky později proběhla výměnná stáž prof. V. Kartousové s pí Phylis Gutelius, bývalou členkou Martha Graham Dance Company, díky Theater institut nederland, která vyučovala na naší škole několik měsíců moderní tanec a připravila koncertní číslo pro absolventský ročník. Nemalý přínos pro naše žáky má spolupráce s dolnorakouskou školou ze St. Pöltenu, která se rozvíjí již několik roků.